Smyčec, jako důležitý prostředek pro kontakt s nástrojem
Smyčec se skládá z prutu, špičky, žabky a žíní. Všechny komponenty se výrazným způsobem podepisují pod výsledným zvukem nástroje. Základní rozdělení je na modely s německou a na modely s francouzskou žabkou. Výběr mezi nimi je dán používanou technikou basisty. V našich končinách převládá "německé¨ držení smyčce, to je spodní úchopem. Pro horní držení je pak vhodný smyčec s francouzskou žabkou.
Rozměrová charakteristika mezi smyčci:
Německá varianta
- průměr prutu u žabky, uprostřed a u špičky: 20, 15 a 10 mm *celková délka: 68,5 cm
- délka prutu: 61 cm
- délka žíní: 53 cm
- celková šířka žíní: 1,8 cm
- výška u žabky: 5 cm
- nejmenší vzdálenost žíní od prutu: 3,5 cm
Francouzská varianta
- průměr prutu u žabky, uprostřed a u špičky: 15, 12 a 9 mm
- celková délka: 70 cm
- délka prutu: 61,5 cm
- délka žíní: 53 cm
- celková šířka žíní: 1,7 cm
- výška u žabky: 4,5 cm
- nejmenší vzdálenost žíní od prutu: 2,5 cm
V polovině 18. století se pak vyvinula dnešní podoba žabky se šroubem umožňujícím proměnné nastavení napětí. Tím se zvýšilo maximální napětí a rozšířily možnosti hry smyčcem, např. rychlejší staccato. Po skončení hry je však nutné napětí žíní povolit aby nedocházelo k deformaci prutu a dlouhodobému namáhání žíní. Dnešní smyčce vychází z podoby konce 18. století.
Jak na držení smyčce s německou žabkou demonstruje video od Dušana Walkowicze.
Držení smyčce s francouzskou žabkou prezentuje video od Setha Gamby